Koncert jedna báseň

Kytarista | Básník | Písničkář                                             Tři koncerty v jeden večer

Milan Wach | Autorské čtení básní

Milan Wach


Básník. Čtení autorské poezie v jeho podání je výlet za hranice slov. Vystoupil z barevného autobusu šedesátých let, aby v sešlapaných apoštolských sandálech došel až za horizont rozčarování. Dnes se vypravuje čím dál hlouběji na toulky po území východní slovanské kultury. Díky jeho obrazotvornosti objevíte nové stezky do paralelních světů. Povoláním je stromolezec, uvažováním hlubinář, nasměrováním tulák po hvězdách. V roce 2017 vydal sbírku s názvem Stepi.

"Sbírka Stepi nepřináší přírodní lyriku. Nahlíží za oponu krajiny, lidských osudů, mýtů hudby i jazyka samého s úžasem nad tím, jak málo víme o všem, co nás obklopuje či tvoří součást nás samých."

Kniha Stepi - popis a ukázky na stránkách vydavatelství Literární salon.

Fotoreportáž ze křtu knihy (9.10.2017)

Kniha Stepi v knihkupectví Kosmas



františek na normandském molu

molo zahřívané pozdním sluncem
schraňuje nedopalky cigaret jako stopu
v dubovém žebroví země
vtlučenou do moře

nahlížím skulinami
za dubové ostění a v ozvěnách
záblescích
zaslýchám útržky evangelia
zvěstovaného krabům a žebernatkám

spřízněnci čtou
vyschlé kalužiny slaných slov
usazené příbojem
do všech cest

tam venku
za panely položenými napříč polem cizí země
míjíme smrt
rovnoběžnou s našimi dny



baletní kroky na ropovodu

kazašská servírko mluvíte
měkkými líbeznými slovy
znám vás
říkal jí
přecházela jste
v prostých letních šatech
po vroucím těle ropovodu
od obzoru k obzoru

znamení krve na těle břízy ukázalo k zemi
pohled nebo hrob
říkal si
pohled nebo hrob
to podzimní slunce z ohrady vypuštěné
mění svět
bál se
vyslovit slovo poslední podzim
bál se
slov

seděl zkamenělý u ohně a kouřil
suchý pelyněk z dýmky s bramborovou hlavou

přisedla třesoucí se v letních šatech máš
zelené oči pomyslel
a nechal ji schoulit
do přívětivých záhybů kabátu z druhé ruky



eliminace rizik vyhloubených jam aplikací europlotů

vane tráva Řetězovou uličkou
a do paměti těla ještě nezkorodované
vdechlo Staré Město

vane tráva Řetězovou uličkou
a já
hledám Hledače
křiklouny
do tmy do příběhu
odtěžených tajemství

lidé-stromy
stabilizovaní ořezaní
s vajgly pod mříží
obložení Europloty

možná až zapadne slunce
úplně
ožijí
možná ale jsou naše kroky míjivé
(tj. = míjivé)

možná dodnes procházím
(nocí)
chyběním moře
uvnitř
táhlý tlukot vln zpoza (noci)

uprázdněné srdce obehnané výstražnými
Europloty. Cos hledal celý den?
Cos hledal?
Hledal

Na dně Jámy už třicet devět let peče se
táž klobása. Obsluha s koňskou hlavou
(androgyn, co hrává na klávesy Greensleeves)
přidá jen nakrouhané zelí a vůni cigaret.

Vypluli netopýři.
Noc začne záhy přehrávat čas
pozpátku.

Vědí o tom?
Možná
někteří,